Zvýšený stres a vyhoření dnes ohrožuje čím dál více z nás. S totálním vyčerpáním organismu a ztrátou motivace se nemusíte setkávat jen v pomáhajících profesích, které byly často v minulosti se syndromem vyhoření spojované, ale může se týkat i vás. A to ať už jste zaměstnanec v korporátu, podnikatel nebo pečujete o dítě např. na rodičovské dovolené nebo o blízkého člověka. Syndrom vyhoření je závažný stav, který byste neměli podceňovat. V tomto článku se podíváme na to, jak jeho příznaky rozpoznat a jaké kroky preventivně podniknout.
Jak vyhoření rozpoznat a zastavit, než bude příliš pozdě?
Syndrom vyhoření (také nazývaný burnout) je stav fyzického, emočního a mentálního vyčerpání, který si přivodíte dlouhodobým stresem a přetížením. Nejčastěji se objevuje, pokud máte vysoké pracovní nasazení, silný smysl pro odpovědnost a těžko si nastavujete hranice mezi prací a osobním životem.
Přichází nenápadně v podobě únavy, ztráty motivace a následných fyzických příznaků, jako je nespavost, deprese nebo úzkosti. Projevuje se také ve fyzické rovině, kdy vás toto vyčerpání stopne a upozorní na sebe skrze různé bolesti, např. bolest zad či rukou, nebo se vám chronicky začne vracet určitá nemoc (rýmy, horečky, zažívací potíže, nadváha apod.).
V literatuře se setkáte s řadou různých definic, které se na syndrom vyhoření dívají z různých úhlů a zdůrazňují určité oblasti obtíží. Za mě je nejpřehlednější koncepce Herberta Freudenbergera, ze které ve své praxi vycházím.
Dvanáct stádií syndromu vyhoření
Podle Herberta Freudenbergera probíhá vyhoření ve 12 fázích. Začíná nadšením a workoholismem, následovaným zanedbáváním vlastních potřeb a postupně vede až k depresi a naprostému vyčerpání. Tuto koncepci Herbert Freudenberger jako první v roce 1974 publikoval v časopise Journal of Social Issues téma, které se týkalo vyhoření v „alternativních“ léčebných zařízeních (vycházím z popisu Zvánovcová – přednáška „Musím a nemohu jinak“, sborník přednášek SLEA, 2008):
- Tlak osvědčit se
V této fázi se pouštíme do práce s velkým nadšením, kdy se chceme osvědčit. Chceme něco dokázat a máme na sebe vysoké nároky. - Zvýšené nasazení – tzv. „workoholické“ období
Přebíráme nové úkoly s nadšením, pracujeme přesčas, bereme na sebe stále více odpovědnosti, často i za druhé. To, čemu se věnujeme, nám dává smysl a posiluje naši vlastní hodnotu. Očekáváme ocenění a potvrzení naší práce, kterému sice nevěříme, ale zoufale ho potřebujeme. Neprožíváme oddech. - Drobné zanedbávání vlastních potřeb
Začínáme vnímat, že nemáme čas – ani sami na sebe. Snižuje se naše schopnost vnímat vlastní potřeby. V tomto období dochází ke zvýšené konzumaci kávy, nikotinu či jídla. Objevují se první poruchy spánku. Můžeme být citlivější na kritiku a poznámky okolí ohledně toho, jak žijeme. Potlačení konfliktu a potřeb
Potlačujeme to, jak žijeme. Vynecháváme úkoly, slibujeme a nedodržujeme termíny. Zanedbáváme naše zájmy a přestáváme mít energii na koníčky. Objevují se hlubší poruchy spánku či slabosti. Přesto tempo nezpomalujeme. V této fázi hrozí vznik závislostí – na nikotinu, alkoholu, drogách nebo jídle.* Ve 3. a 4. fázi syndromu vyhoření své tempo, i přes vznikající obtíže, nezmenšujeme, ale naopak se ho stále snažíme udržet.
- Reinterpretace hodnot
Naše hodnoty nabývají jiného významu – ty mimo pracovní sféru se stávají zátěžové. To vede k problémům v rodině a v partnerství. Zesílené popření vzniklých problémů
Zátěžové situace se postupně přenášejí do rodinného a partnerského života. Okolí sleduje, že jsme výbušnější, hádáme se, jsme podráždění. Zároveň zatajujeme úzkost, strach, vnitřní neklid, napětí, únavu.* Zanedbáváme úkoly, máme absence a chodíme pozdě. Do práce chodíme s odporem. Mezi 6. a 7. fází vyhoření zvažte vyhledání odborné pomoci.
- Stáhnutí se ze světa a ze života
Ztrácíme vztah k sobě i k práci. Pracujeme mechanicky, neuděláme nic navíc a zažíváme vnitřní prázdnotu. Hledáme náhradní podněty – promiskuitní vztahy, alkohol, drogy, hazardní hry. Převládá pocit „Musím!“, zvyšují se psychosomatické potíže, krevní tlak, tělesná hmotnost a tělesné projevy zvýšeného stresu. - Výrazné změny v chování, v jednání a v postojích
Začínáme omezovat sociální život a dobrovolně se izolujeme. Uzavíráme se, vytváříme závislé vztahy, prožíváme bezmoc, cítíme se v pasti. Na přívětivost reagujeme agresivně, jsme cyničtí k druhým. - Ztráta vztahu k sobě sama
Stáváme se cizincem sami sobě, fungujeme automaticky. Psychosomatické potíže narůstají na intenzitě, celkový psychický stav se zhoršuje. - Vnitřní prázdnota
Nejsme ve vztahu se svými emocemi. Střídají se stavy prázdnoty se zoufalstvím, úzkostí a strachem. Máme negativní postoj k životu. Prožíváme odpor, nechuť k sobě i druhým. Stahujeme se do izolace, odmítáme život, zvyšuje konzumaci alkoholu a jídla. - Deprese a vyčerpání
Upadáme do hluboké deprese. Chceme mít klid a spát. Jsme extrémně vyčerpaní. Prožíváme beznaděj. Hrozí vysoké riziko sebevraždy. - Úplné vyhoření
Tento stav znamená totální kolaps na tělesné, psychické i imunitní úrovni. Bez odborné pomoci je velmi obtížné se z něj dostat.
Neviditelní zabijáci vaší energie: Hlavní příčiny vyhoření
Pokud dlouhodobě zažíváte některé z těchto plíživých příčin, doporučuji se preventivně zaměřit na jejich řešení a odstranění. Nejen, že se vám uleví, ale především tím předejdete emočnímu vyčerpání, vyčerpání organismu a následnému syndromu vyhoření.
- Chronický stres a tlak na výkon.
- Nedostatek uznání.
- Špatná firemní kultura.
- Perfekcionismus a neschopnost říci ,,ne”.
- Nerovnováha mezi prací a osobním životem.
- Neschopnost vnímat své potřeby (neznáme vlastní hranice a limity, jsme ve stavu: „Funguji kdykoliv je to potřeba.“).
- To, co děláme, neprožíváme jako hodnotné (nejsou to moje hodnoty, chce se to po mně).
- Identifikujeme se skrze výkon (potřebuji uznání ostatních, sebepotvrzení kvůli nízké sebehodnotě, práce pro ostatní).
- Strach z konfliktů a potlačování emocí.
- Stereotyp a pocit bezmoci.
- Činnost je prostředkem k něčemu (musím vědět proč, cítit hřejivost).
- Činnost mě netěší sama o sobě (já chci × já musím).
- Nejsme v souladu se svojí identitou (vydáváme se za někoho, život v roli).
- Nejsme schopni vést dialog, máme obavu z konfliktů, potlačujeme agresi, mlčíme.
Syndrom vyhoření na obzoru? 4 varovné signály
Pokud ignorujete zmíněné hlavní příčiny vyhoření, váš organismus začne vysílat varovné signály. Tyto signály mají fyzickou, emoční i mentální podobu. Postupně začnou ovlivňovat váš každodenní život, vztahy i pracovní výkon. Mezi nejčastější patří:
Emocionální vyčerpání
Chronická únava, podrážděnost, pocity bezmoci, zoufalství, osamocenost, prázdnota, pocit chycení v pasti. Zájmy ani rodina nejsou zdrojem radosti. Poruchy spánku, náchylnost k nemocem (např. bolesti zad).
Dehumanizace, depersonalizace
Negativní, cynický postoj k lidem, negativní přístup ke kolegům, ztráta kontaktu se sebou a svými schopnostmi, pocity viny, stáhnutí se ze života, šablonovité fungování, ztráta kontaktu k sobě sama.
Omezená výkonnost a nespokojenost s výkonem
Subjektivní pocity neúspěchu, bezmoci, chybí uznání, pochvala, dominují pocit selhání a permanentního přetížení.
Vitální nestabilita
Deprese, vznětlivost, úzkostlivost, zaraženost, neklid, nespokojenost, beznaděj, vzrušivost.
Pokud na sobě pozorujete některé z těchto signálů a cítíte se vyčerpaní, může jít o syndrom vyhoření. Nebuďte na to sami – můžeme se na příčiny společně podívat a vydat se na cestu řešení a transformace.
Jak se z vyhoření dostat?
Ve své praxi se stále setkávám s tím, že včasná diagnostika syndromu vyhoření u klientů chybí, a jejich psychický a fyzický propad dosahuje masivnějších rozměrů, než je nutné. Jejich stav oslovení odborníci často řeší pouze skrze medikaci, ale bez hlubšího pochopení a zpracování dalších kontextů. Tento způsob léčby může trvat někdy rok i více, kdy je klient často v dlouhodobé pracovní neschopnosti. Proč klienti nemívají včasnou a přesnou diagnostiku?
Bohužel první instancí je u řady osob praktický lékař, kterého navštívíte s fyzickými obtížemi. Nejčastěji jde o zažívací potíže, bolesti zad, nespavost a vyčerpání. Lékař vám nastaví medikaci, vy se chvilkově cítíte lépe, ale neřešíte příčinu svých obtíží. Když se poté stav výrazně nezlepšuje, pravděpodobně navštívíte psychiatra. O možnosti nebo nutnosti terapeutické podpory se často vůbec nedozvíte, nebo nemusíte plně chápat rozdíl mezi terapeutem a psychiatrem a kdy koho oslovit.
Pokud se vydáte cestou terapie nebo energetické šamanské terapie, můžete tento proces výrazně urychlit. V této rovině se pravidelně noříme do vědomých, ale i do hlubších nevědomých rovin. Pracujeme s emocemi a dalšími symptomy, o kterých jsem zde hovořila. Můžete tak svůj život s novým nastavením vzít zpět do svých rukou a žít jej v plné síle.
Nejlepší je vyhoření předcházet
A to cestou psychoterapie, konstelací nebo šamanských terapií. Pravidelně se zamýšlejte, revidujte
a případně zpracovávejte tyto roviny:
- Rozlišujte mezi já chci × já musím.
- Buďte v dialogu a ve vztahu – se světem, se sebou.
- Žijte v souladu sami se sebou.
- Nejednejte proti své vůli.
- Vnímejte své emoce, nevytěsňujte je.
- Vyjadřujte, jak se cítíte a co potřebujete.
- Nekompenzujte (alkohol, sport…).
- Neuhýbejte konfliktům kompenzacemi, hledejte cesty k řešení konfliktů.
- Pokud už kompenzujete – vyřešte tuto situaci co nejrychleji, aby se nestala dalším problémem.
- Neutíkejte od problémů a nevyhýbejte se jim, zabývejte se tím, co vám vadí.
- Problémy se pokuste co nejrychleji vyřešit.
- Naučte se zacházet s agresí a snažte se ji adekvátně projevit.
- Vše, co se potlačujete, jednou najde cestu, jak se vyjádřit, proto tomu předcházejte.
- Najděte smysl života.
- Žijte autenticky.
- Podívejte se realitě do očí, poznejte, co je podstatné, a chovejte se podle toho.
- Zastavte se a odpočívejte, či měňte tempo podle svých kapacit a sil.
- Nastavte si jasné hranice mezi prací a osobním životem – říkejte „ne“.
- Pravidelně si zhodnocujte priority.
- Pečujte o sebe – pohyb, strava, spánek.
- Spolupracujte s terapeutem.
Otázky, které pomohou k zamyšlení
Začínáte na sobě pociťovat první příznaky vyhoření? Tyto otázky vám pomohou zachytit varovné signály a začít situaci řešit včas.
- Proč dělám to, co dělám?
- Dělám to rád/a? Těším se z toho?
- Chci to dělat?
- Prožívám, že je to dobré, když to dělám?
- Chci, aby to byl můj život?
- Chci žít dál tak, jak žiji nyní?
- Starám se o sebe dostatečně?
- Jak se sebou zacházím?
Pokud se v některých odpovědích objevují témata, která řešíte už roky, nebo si s nimi nevíte rady, můžeme se na ně podívat skrze další spolupráci.
Vyhoření = cesta ke znovuobjevení vnitřní síly
zmapované a pojmenované z našich terapeutických sezení. Díváme se, kde se objevují úniky síly (mnoho mých klientů má otevřené energetické kanály, díky nimž ztrácí sílu).
Často nacházíme také přítomnost cizích energií, které z energetického pole odstraňujeme. Může jít o přivtělené duše, entity či jiné energetické otisky, kdy po jejich očištění pocítíte okamžitou úlevu.
💡 Jak to funguje?
Skrze očištění a rituály navracíme sílu, či ztracenou část duše, propojujeme energetické pole se silovým zvířetem. Závěrem tvoříme ochranné štíty. Práce v hlubší rovině nám tak celý proces očištění, regenerace a přenastavení velmi zrychluje.
Na vyhoření se díváme také z rovin, které mohou souviset s nastavením výkonu v rodině, postojem rodičů k nám a k naší vnitřní naladěnosti. V tématu se mohou otevírat hluboké karmické zátěže či nastavení mužsko-ženského archetypu v nás.
Jak sami vnímáte, příčin vedoucích k vyčerpání může být opravdu mnoho a my se společně můžeme ponořit do různých hloubek a kontextů. Nejen vše propátrat, pochopit, ale především propustit.
Cítíte, že se blížíte k syndromu vyhoření? Nenechte to zajít příliš daleko. Objednejte si individuální terapeutickou konzultaci, kde společně najdeme řešení na míru vašim potřebám. Pomohu vám získat zpět energii, vyřešit skryté příčiny stresu a nastavit zdravější životní styl. Začněme společně cestu k rovnováze.
